Tajemství dračího drápu

23. září 2011 v 20:55
Kobyla se každým krokem propadala do hlubokých, studených závějů. Přehlížejíc nevlídný terén neochvějně postupovala vpřed.
"Už tam skoro budem, Sněhulko," ševelil na klisnu jezdec obtěžkávající její hřbet. Zaržála a pokývala hlavou.



Doklusali na přístupnější, kamennou, lesní cestu, zbrázděnou koly povozů. Na promrzlé hlíně klapala okovaná kopyta v pravidelném tempu. Po obou stranách míjeli temné jehličnany, tvořící dohromady nepropustnou stěnu. Za pár minut opustili Stockwood a otevřela se před nimi rozlehlá pláň končící strmým kopcem, na němž se tyčil hrad Izmael. Pod kopcem zamával pastevc - jistě se těší na první jarní tání, které brzy přijde a bude moci vyhnat ovce na pastvu. Pobídl klisnu do cvalu a překonali zbylou míli k pevnosti.

Sesedl z koně a chopil se velkého klepadla. Nic. Zabušil na bránu pěstí. Nemělo to však jiný účinek, než rány velkým kruhem. Po pár minutách čekání se konečně otevřelo okýnko v úrovni mužových očí.
"Kdo je?" optal se mrzutě strážce brány.
"George Petigrew, to mě nepoznáváš, po měsíci?" úsečně poznamenal.
"Je to má práce, nechápej to špatně," odvětil a otevřel levé křídlo brány.

George pohladil Sněhulku po čupřině. Měl k ní opravdu velký citový vztah. Větší, než k jakékoli lidské bytosti. Prožili spolu spoustu dobrodružství a ona jako správný bojový kůň věrně sloužila svému pánovi. Na dvoře předal s vděkem a zlatkou otěže stájníkovi.

Pozdravil pár poddaných a vydal se do místnosti, kde zasedala rada. Královský posel ho upozornil před třemi dny.
"Přeji ostrost vašim mečům a bystrost vašim smyslům, bratři," pozdravil postaru tři rytíře Kulatého stolu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama