Vlci

8. října 2011 v 21:48 |  Povídky
Běžím. Běh pro mě znamená hodně. Nikdy nevíš kdy se Ti to může hodit. Tryskám přes travnatou pláň. Letím jak splašný kůň naprosto bez cíle. Bořím nohy do deštěm promáčené půdy. Les okolo mě splývá v zelené šmouhy.

Zastavm se až u velkých kamenů lemujících čistou říčku tekoucí z hor. Podivám se do té neklidné hladiny.. ,,Kdo jsi?" mlvím na tu známou tvář v odrazu a přitom tak tajemnou. Koukám se zelenýma očima na mladou tvář lemovanou dlouhými černými vlasy. Krásnou, ale vím toho o ní míň, než jsem si mohla kdy myslet.


Z kapsy vyndám nůž a přitisknu si čepel na zápěstí. Srdce mi tepe jako zběsilé. Rozesměji se jako šílenec a zaříznu nůž do kůže. Zas a zas. Odhodím ho vedle sebe a koukám, jak se rány zacelují. ,,Sakra!" zakeji. Rozpláči se a položím se do mokré trávy. Proč?! Zírám tupě na mračící se oblohu. Fouká vítr a dělá si s mými vlasy co chce.

Padá na mě únava. Jsem příliš daleko od domova. Nevím jak se dostat nazpět.

Obzor mi najednou zacloní zvíře se žluté oči. Klidně si mě sežer ty bestie. Pomyslím si a propadnu se do hlubin příjemného spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Millie Millie | Web | 12. prosince 2011 v 21:00 | Reagovat

Hmmmm... píšeš veľmi zaujímavo, nikdy neviem, či si to myslela tak ako som to pochopila :) (to má byť kompliment)

2 Samael Samael | 10. února 2012 v 22:51 | Reagovat

Hmmm...zajímavé, tvé takzvané "povídky" jsou zvláštní a postrádají hlavu i patu. Souhlasím s Millie nevím co si o tom mám myslet. Jinak řečeno nic moc. ¨

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama