Pod maskou

11. prosince 2011 v 21:25 |  Téma týdne
Před týdnem se konal ples u jedné mé dobré známé, se kterou se znám již dlouho.

Zábava plynula rychlým tempem. Než jsem se nadála, hodiny odbily půlnoc. Tak dlouho jsem se zdržet nechtěla. Přestala jsem sledovat čas díky neznámému muži s černou maskou, kterou si odmítal sundat. Učinila jsem to samé a jen si užívala jeho přítomnosti. Svými slovy mi omotával mysl. Tolika věcem rozuměl. Nedozvěděla jsem se o něm téměř nic, jen jeho přezdívku, přesto jsem nabyla pocitu, že se známe odjakživa.


,,Za týden po setmění se sejdeme na kamenném vršku, mon cher," prohodil před mým odchodem a políbil mě na ústa. Zamotala se mi přitom hlava. Vtiskl mi hluboký majetnický polibek při němž se podlamují kolena. Poté se ztratil v davu bez jakéhokoliv dalšího slova.
Teď odpočítávám poslední minuty. Za okamžik vyjdu na sjednanou schůzku s mým panem tajemným. Po setmění. Stmívá se v šest. Uvažuji, zda si vzít masku jako před týdnem. Nakonec rozhodnu, že se mi bude hodit k rudým šatům a korzetu s krajkou. Pečlivě si ji zavážu. Hodím poledem k hodinám. Budu tam nejspíš o půl hodiny dřív, ale nedokáži dále čekat.

Rychlým krokem mířím k vršku. Z dálky už rozeznávám jeho siluetu. Překvapuje mně, že je tu dříve než já. Nerada chodím pozdě. Poslední tři a naskytnu se proti němu. Má také masku.

,,Rád tě zase vidím, mon cher," políbí mě na ruku a poté jemě -jako dotyk motýlích křídel- na ústa.
,,Já vás také, Gormene," zašeptám. Přes mou škrabošku není vidět červenání.
Poté mě tak rychle, že to nestihnu ani potřehnout, vezme nezdvořile do náruče. Nohy se mi odlepí od země, gravitace pro mě nehraje žádnou roli. Cítím jeho pevný stisk a odhodlaný pohled.
,Ničeho se neboj, já ti neublížím..." zašeptá a odnáší mě pryč...


K tématu mě napadla tato povídka. Nikdo neví, kdo je kdo. Naprosto cizí lidé, které k sobě přitahuje všudypřítomné tajmno. Nechala jsem tomu otevřený konec. Ani já totiž nevím, co ti lidé schovávají pod maskou a jaké plány má cizinec s hlavní hrdinkou. Trochu mě však zaráží její lehkomyslnost. Důvěřovala člověku v masce a sešla se s ním na osamělém místě. Pokračování nechám na vaší představivosti. Alespoň tím mám zaručené, že nikoho nepohorším nevhodným pokračováním.

Pod maskou. Mnoho lidí neodkryje svou pravou tvář, do té doby, kdy má druhou osobu dobře ověřenou. Před nepřítelem toto chování skrývají. Ne všichni musí vidět citlivost, či dokonce slabost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Millie Millie | Web | 11. prosince 2011 v 22:23 | Reagovat

Je to krásne, a aj keď ja neznášam voľné konce (a aj smutné konce, pokiaľ hlavný hrdinovia nezomrú, vtedy mi to tak nevadí), pri tejto poviedke sa to hodilo. Píšeš naozaj pekne :).

2 Mína Mína | Web | 12. prosince 2011 v 19:22 | Reagovat

Děkuji Millie =)

3 Samael Samael | 6. února 2012 v 20:06 | Reagovat

Hmmm, aplaus ... zajímavé, povídka nebo něco z reálu?

4 Mína Mína | Web | 10. února 2012 v 21:33 | Reagovat

Jen povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama